Lucie Veselá

Nikdy jsem se nechtěla smířit s tím, že bych žila život beze smyslu a radosti. Sport jsem zažila jako vrcholová sportovkyně, asistentka manažera, manažerka, trenérka i koučka. Prošla jsem si celou řadou situací a pocitů jako nadšení, frustrace, úspěch, neúspěch, vyčerpání, nechutenství, úzkosti, radost, motivace, demotivace, ale i ztrátou identity. A čím dál více jsem si uvědomovala, jak mentální nastavení a prostředí, ve kterém žijeme, má velký vliv na to, zda podám výkon, ale i jaký prožitek z něj budu mít. Dnes jsem velmi ráda, že mohu své letité zkušenosti předávat a pomáhat ostatním. Ráda pracuji s lidmi, kteří chtějí svůj život žít, snaží se řešit věci kolem sebe, a pracují na sobě, ať už mají startovací pozici jakoukoliv. Viděla jsem tolik proměň lidí, že vím, že to jde. Že jde se i odrazit od úplného dna a mít zase šťastný život, i když se na chvilku ztratím. A chci bortit věty typu: „My jsme to vždy dělali takto a stačilo to a přežili jsme to.“, „Když už nemůžeš, tak můžeš pořád ještě hodně, makej a nekecej.“, „Co bolí, to sílí (při bolesti např.zad).“, „Pokud nejsi jednička, tak jsi jen lůzer.“, „Buď zticha a dělej jen to, co se ti říká.“, „Bez vrcholového sportu jsi nikdo.“, „Na tvoje pocity kašlu, makej.“.