Spolupráce ve sportu
Napadlo mě to už dávno, dlouho jsem to jen pozoroval, pak trošku studoval proto, abych lépe pochopil. Je to tak, že ve sportu – i v životě – platí vzájemná závislost. Jsme lidé. Charakterizují nás naše vztahy a vazby. Jejich kvalita a úroveň je základem naší spolupráce. Spolupráce určuje výsledek, úspěch. Jsme závislí na tom, co udělá ten přede mnou, vedle mě, trenér nebo šéf.
Ovlivňuje a určuje to naše reakce. A jejich proud určí, co se stane…
Člověk jako druh přežil jen díky spolupráci. Jak jinak by mohl vzdorovat silným predátorům? Právě spolupráce nás dovedla až sem. Ve sportu to funguje stejně. Týmy spojuje společný cíl a vzájemná závislost.
My však žijeme v egoistické době zdánlivě neohroženého JÁ, kterou spustilo průmyslové předhánění „kdo víc – kdo dál“. Telefony nás zbavují živé komunikace. Rychlost informací dusí naše mozkové závity. Neumíme pracovat se stresem. Bereme haldy zbytečných prášků.
VSTÁVÁME, ABYCHOM PŘEŽILI VLASTNÍ SHON. SVĚT, KTERÝ JSME SI SAMI VYTVOŘILI…
Ale dost skepse!
Je zde výzva sportovnímu světu:
- Rozhodni se být užitečný.
- Podporuj druhé, aby rostli.
- Uč se spolupracovat.
- Používej to, co máš v genech.
- A nauč se pracovat s rušivými vlivy, které ti chtějí nakukat tu obrovskou hloupost – totiž že přežiješ sám.
