Když by ti tvoje dítě řeklo:
Tati (mami), necítím z tvé strany podporu, připadám si nedůležitý.
Co bys udělal? Zlobil by ses na něj, co ti to vypráví, vždyť ty pro něj přece děláš to a to a tamto, a taky kupuješ, platíš… Nebo by ses šel podívat do zrcadla a zeptal se sám sebe:
Co potřebuji dělat jinak, aby mé dítě cítilo mou podporu a důležitost?
Už jsme zde jednou zmiňovali, že jsou určité “věci“ mezi lidmi, které se nekupují ani nedají zaplatit, ale rodí se v nitru naší lidskosti, aby se pak projevily venku v našem chování, jednání a komunikaci.
Využijme myšlenku.
Jsi trenér, ale mužstvo ti jaksi nenaslouchá. Nedodržuje pravidla, na kterých jste se dohodli. Někteří hráči nemají přístup. Jiní zase neplní pokyny, trošku přehánějí svou komunikaci a ani navzájem se nijak zvlášť nepodporují.
Zlobil by ses na ně? Nebo by ses šel podívat do zrcadla a zeptal se sám sebe:
Co můj tým potřebuje, aby spolu hráči vycházeli, záleželo jim na sobě a angažovali se ve vypjatých bojích, jako by jim šlo o vlastní krk?
Zlaté pravidlo říká, chovej se k lidem tak, jak bys chtěl, aby se chovali k tobě. Jedno pravidlo má však ještě větší sílu:
Dej lidem to, co potřebují a oni ti na oplátku dají to, co chceš ty.
Také hráči a týmy takto fungují. Vychovat si tým, který ví, jak se chovat ve složitých situacích, nějaký čas trvá. Tým, který potřebuje přísnost, svou potřebu zračí v rozpustilosti svého chování. Tým, který chce komunikovat, ukazuje svou potřebu v malých skupinkách plných diskuze, ale dohromady nemluví, protože není tato dovednost pěstována. Nepracovitý tým ti svou potřebu signalizuje ve svém chabém nasazení a čeká, až ho někdo vezme pod křídla a trošku do něj strčí, aby se nechal znovu pohltit hrou. A tak dále…
Vždy, když tým ukazuje navenek „určitý“ způsob chování, říká si tím zároveň o pozornost trenéra. Jeho úkolem pak je “přečíst“ potřeby týmu.
Pokud trenér vytrvale trvá na své pravdě, prosazuje jen svá řešení, vysvětluje a hlásá: však já jsem vám to přece říkal…
Prostě víme, že to moc nefunguje…
Čti trenére svůj tým, hledej otče odpovědi ve svém dítěti, buď otevřený a “povol“ své fixní nastavení. Uvolníš tak prostor zcela novým myšlenkám a nápadům.
